Jdi na obsah Jdi na menu
 


Já, dvě kozy a randění

21. 3. 2019

Čauky mňauky děcka, 

 

měla jsem/dala jsem si trochu menší pauzu. Jednak jsem hledala v palici téma, o kterém bych se mohla rozepsat a napsat tu román. Za další jsem měla takovou jetou náladu. Byť se snažím být mega pozitiv, někdy mi taky na ramínko zaťuká slabá chvilka (depka chceteli). Naštěstí se u mě nezdržela dlouho a vykopla jsem ji ven za dveře.

Téma, na které se chci rozepsat - tak ti, co čtou moje články do konce se možná, ale fakt možná s něčím ztotožní, někteří úplně a někteří vůbec ne. 

Je to téma, o kterém jsem velmi váhala zda ho vůbec publikovat. Budu to psát těsně za hranicí svojí comfort zone - tzn. že jsem jednou nohou venku z kruhu strach a obava.  Zcela na rovinu a úpřímně...začaly mně přepadat přesně ty myšlenky, které začínají slovíčky CO KDYŽ - OMG kdo si co o mně bude myslet blah blah blah!!!!! Pak mi moje JÁ zaťukalo na tu dutější část mozku, že takhle teda ne e, že takhle my nemluvíme a přehodilo mi výhybku nazpět. Načež jsem si řekla a usoudila, že na to prdím, že to napíšu tak, jak to je a jak to cítím s tím, že když se tam venku někdo s mými slovy ztotožní budu ráda a kdo ne, tak.... Tak ne no! A co jako ?? Každý jsme nějaký a každý uplatňujeme ve svém životě svoje vlastní zásady a buď se jimi řídíme a nebo si dáme někdy prostě pauzu a serem na ně. ;-) Jak často,... ??? Hmm to je na vás... Tak to v životě chodí. Že jo? 

Takže.... Jak jen začít... ?!?!!

Jsem ženská krev mlíko, což jsem tady zmínila už několikrát. Tudíž mám dvě veliký prsa (kozy, chceteli). Ošklivá taky nejsem, troufám si říct a je mě za co chytit. Došlo mi, po X letech jak mě vnímá okolí a zvláště teda chlapi.. Hele nic proti vám chlapci a chlapi..Od doby, kdy jsem začala randit (LOL), a to už je dlouho, mi došlo, že první co na mě chlapi první vidí a upoutá jejich pozornost jsou  moje veliký prsa. 

Říkáte si, a co jako? Co mám za problém..?? 

Jako problém bych to ani nedefinovala... Jde spíš o to, že ženská, která má veliký prsa od přírody (a teď nemluvím o těch, které si je nechali zvětšit účelně buď to pro svůj lepší pocit nebo proto, aby upoutaly právě tu pozornost), nemusí být taková pozornost příjemná a může nabývat dojmu, a to se stalo mě, že nejsem nic víc, než jen dvě velký kozy a otvor navíc se kterým si chlapi chtějí jen pohrát a nic víc. 

Čučí se na ně skoro pořád (Ano, vím, že zdravý chlap nepřehlédne velký objem hrudíku a nezapomene to okomentovat, ale někdy je toho až moc... ) Neslyším nic jiného než.. Hmmm Miki, ... Hmmm Miki můžu se jich dotknout. Miki tvoje bradaky stojí... Miki, pojď se mnou domů , pomazlíme se..Miki, blah blah, blah... Hele kámo NE!!!! SOUKROMEJ MAJETEK!!!!! 

Narovinu říkám, že flirtovat mi nevadí (dokážu koketovat), bavit se o sexu otevřeně mi taky nevadí a psát si kde jakou prasárničku v textovce mi taky nevadí, protože mě to vytrhne z mého stereotypu. Ale pokud by mělo dojít na lámání chleba .. NE EEEEEE.. nejsem prostě ten typ ženský co jde a otevře nohy kde komu... Tuhle etapu mám za sebou,  když mi bylo asi 20 let.. To mladí experimentujou a zjišťují co mají a nemají rádi.

Jsem přece víc, než jen 2 kozy a *íča...

Leckdo si řekne, že si za to můžu sama, třeba tím flirtováním... Hele, možná. Ale to přece neznamená, že půjdu a chlap si mě dá jako čokoládovej dezert!!! 

Další věc je, že dneska když se seznámíte, tak už si do diáře bookujete datum kdy si zapíchate, než kdy půjdete na další schůzku nebo rande. Teda alespoň mě se to dlouho nestalo. Bylo mi řečeno, že dneska to tak funguje. Jdete teda na to první rande, vyspíte se s někým, pak přemýšlíte o jméně druhé osoby vedle vás, možná vás přepadne vyčítavý pocit , že jste udělali další pičovinu, ale pak na to zapomente protože, ......????  a pak se teda uvidí jestli se bude pokračovat nebo ne?!!! Teda alespoň já mám takový pocit a celá situace na mě působí takovým dojmem. Děcka zkoušela jsem i Tinder a můžu Vám říct, žeee.. Za mě teda NEE.. A to proto, že dítě je mínusový bod pro většinu a taky je to, zdá se jako morová nákaza. Thank you, next. 

Ptám se sama sebe..??? Chci vážně tak moc, když chci, abych šla na rande s tím, že mi chlap donese třeba kytku, zaplatí večeři, kino, podrží mi dveře když vcházíte a vycházíte, pomůže Vám do kabátu a při rozloučení Vám řekně, že to bylo fajn večer a že by si to rád třeba zopakoval a dá Vám buď pusu nebo pusu na tvář ( V případě úspěšného rande teda. A v případě neúspěchu si stále udrží dekorum a pozdějí Vám napíše, že žádné další příště nebude?!) ... Jsem fakt naivní?

Děcka já vím, že tohle je hrozně sporné téma. A vím, že je spousta lidí pro nebo proti nebo se dokonce sejdem i uprostřed...Já vím, že někteří to tak nemají a neměli a třeba se seznámili naprosto normálním způsobem.... Ale fakt jsem měla potřebu se o to podělit. Napsat to. A případně znát Váš názor?

Jak to vidíte vy?

Hrotím to? 

Jsem blbá, naivní malá holka, co sní o princi na bílém koni? Mimochodem, ano věřím, že si pro mě přijede jednoho dne. ;-) Věřím ve svého prince...PS: Čekám na tebe ... Ale jsem naivní co se týká randění?  

Jen teda prosím, prosím, nezapomínejte na fakt, že píšu O SVÉ VLASTNÍ ZKUŠENOSTI. Neříkám, že to tak na většinu procent je... Ale je to jen a jen moje zkušenost. Jsou to jen a jen moje pocity a můj osobní názor. A já se rozhodla o tom napsat. 

Takže klidně do mě.. ;-) Co mě nezabije, to mě posílí. 

Jo a poslední věc. Chci ještě říct teda, že mě nikdy žádný chlap, co se týká mých předností,nikdy neponížil, spíš naopak. Ale přece jen po těch letech, to začne ve Vás vyvolávávat pocity a otázky typu: Jsem fakt jen dvě kozy a *íča? 

 

Miki x

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář