Jdi na obsah Jdi na menu
 


CO ZNAMENÁ BÝT KRÁSNÝ - ČÁST II.

V mém minulém příspěvku jsem se zaobírala nad ženskou krásou a co znamená být krásný.  Dneska bych tento příspěvěk věnovala tomu, že Vám sem napíšu, svůj postup jak se stát krásným a jak jsem na tom pracovala. Začnu tam, kde to všechno začalo a v příspěvcích, které budu postupně aktualizovat Vám odkryji svůj příběh. 

 

Od dětství jsem hrála házenou a je do dneška mojí srdcovou záležitostí. Hrála jsem ji 11 let. Ve 21 letech jsem s házenou skončila kvůli zraněním, která mě provázela. Udělala jsem si trenérskou licenci a věnovala se asi rok trenérské činnosti. S tím se postupně začala navyšovat moje váha, protože jsem se přestala věnovat sama sobě a přestala jsem na sobě pracovat. A v té době jsem měla mind set, že pokud nejsem hubená tak jsem vlastně škaredá. Cítila jsem se samozřejmě mizerně nejem fyzicky, ale i psychicky. V házené jsem to neměla jednoduché kvůli svému jménu, protože taťka byl v době, kdy jsem hrála házenou šéfem našeho klubu, takže spousta lidí měla potřebu mi dát najevo, že když jsem jeho dcerou tak mám vyšlapanou cestičku navrchol a mám to zadarmo. Holky mě pomlouvaly v šatně, když jsem ji opustila.  Tehdy jsem se nebyla ani schopná bránit a říct něco. Bylo to možná lepší, ale nevěděla jsem, jak s tím vším dealovat. A proto jsem si to všechno sebou nesla dál. Dneska, kdybych se znova měla potkat s mým minulým já, řekla bych ji ať nic neříká a povznese se nad to a vykašle se na ty ostatní. Že to byli jen žárlivý lidé, slepí lidé. No a protože jsem byla (stále jsem wink) mladá, tak jsem do toho řešila i jiné svoje "trable" a věčné téma všech holek a žen, že nemám žádného přítele se kterým bych mohla trávit čas, chodit do kina, o kterého bych se mohla opřít atd. Tak jsem to řešila náplastí - že jsem si jen užívala... Nikdo nevěděl, že jsem bojovala s depresemi a méněceností. Měla jsem panické záchvaty úzkosti - například že umřu, že jsem nemocná, vyděsilo mě každé píchnutí v hlavě - a tak jsem šla k doktorce ať mi udělá krevní testy, které byly naprosto v pořádku. V návaznosti na rozhovor , který semnou vedla jsem se jí v ordinaci složila s hysterickým pláčem, který musel být slyšet v čekárně blush Řekla jsem: nemám chlapa, jsem paranoidní, dělám práci, kterou fakt nesnáším  a nemůžu dělat to, co chci dělat ze všeho nejvíc. 

Já vím jak Vám to asi všem zní, ale vžijte se do někoho kdo nemá moc sebevědomí, byl  tak nějak šikanovaný za svoje jméno k tomu přičtěte deprese, méněcenost.

Víte na co se mě zeptala? 

"Míšo, pomýšlíte na sebevraždu?" 

Jsem se na ni podívala přes ty oči, které byly rozmazané řasenkou  a v hlavně mi proběhlo - dělá si ze mě srandu? Tohle byl takový šok!!!!!! Jsem na ni čuměla a odpověděla, že v žádném případě. Že nejsem magor a ani blázen. Že se mám ráda a nikdy bych to nedovolila a že se smrti bojím. Řekla mi, ať vycházím z toho, co jsem ji teď právě řekla. Dala mi kontakt na psychologa, ale nikdy jsem mu nezavolala. Vyšla jsem z ordinace lehčí a odhodlaná to všechno změnit. Šla jsem do toho sama. Byl to můj osobní problém a proto to taky vyřeším já sama. Nikdo jiný to za mě neudělá, že?

Vysrala jsem se na to, že nemám chlapa, stejně jich tu je tolik, že nějaký ke mě jednoho dne bude patřit. Kamarádka mi dala typ na film Tajemství - to bylo opravdu záchrané lano, které mi hodila, protože ten film miluju do dneška a když na to dojde, pustím si ho pro připomenutí. A tím začala moje přeměna, která trvá do dneška. Transformace jako taková nikdy neskončí. Stále se transformujeme.

Zjistila jsem, že jsem byla strašný pesimista, a není důvod jím být. Dělala jsem vědu z věcí, kde se ani věda nenachází. Všechno záleží na nás. Jaké si to uděláme takové to máme. 

A proto...jsem sebrala svoje koule a udělala razantní krok k tomu, že to chce změnu a protože moje ségra tou dobou žila v UK v Oxfordu, tak jsem se sbalila a v květnu 2012 jsem se odstěhovala za ní. Byl to můj sen tam jet a bylo to na mém wish listu. 

Všechno co jsem na něm měla se v podstatě vyplnilo. Všechno, co jsem chtěla, přišlo. 

Zůstala jsem tam 5,5 let, než jsem se vrátila zpátky do ČR. A proč? To je další mezník v mém životě. Další příběh... 

Všechno bylo super, užívala jsem si tamní život. Chodili jsme po prácí na drink a po té někam hodit bokem do jiného baru  nebo pubu. Poznávala jsem nové lidi, učila se jazyk, učila jsem se jak vyšlehat pořádnou pěnu na cappucino a latté. Práce mě bavila, protože jsem měla kolem úžasné lidi a ty lidi jsou pro mě jako druhá rodina. Do dneška podotýkám.Chybí mi. 

Pak přišel rok 2013. Potkala jsem nečekaně chlapa - z Finska. Mika se jmenoval. Pracoval ve firmě Rovio, která produkuje a vytváří Angry birds. How cool is it?? ;-) Byl fajn, sedli jsme si, měli jsme něco společného a byl starší. Měl tehdy 36 let? Jsem si řikala, že by mohl snad být pan božský a mít to v hlavě srovnané. To bylo léto 2013, které bylo moj fajn a rádá na něj vzpomínám.  No a pak přišel prosinec a řekl mi, že jede s kámošem do Talinu na Vánoce za ségrou a pak do Thajska a že bude pryč 2 měsíce. Dal mi sbohem a brzo se prej uvidíme.. To měl být vykřičník číslo 1!!  Říkam, že mu přeji krásné Vánoce, ať si to tam užije a vrátí se mi v pořádku. Nedal ani vědět, že dorazili v pořádku. Sporadicky se ozval sám a pokud jsem se neozvala já, tak bych o něm nic nevěděla. To měl být vykřičník číslo 2!!!!!  Pak se po dvou měsích vrátil a napsal, že by mě rád viděl a chce mě pozvat na večeři. Byla jsem ráda, že se ozval a říkala, jsem si, že to bude v pohodě. Když jsme se setkali v centru města, přivítanání bylo na můj vkus divně rozpačité. To měl být vykřičník číslo 3!!!!... Dorazili jsme do krásné restaurace. Byla tam krásná atmosféra, měli jsme výborné jídlo, víno.. No romantika. Vykládal mi o zážitcích z Thajska, fotky a vyprávěl mi jak oslavil Vánoce s rodinou v Talinu. A pak to přišlo. Řekl mi. "Já ti musím něco říct. Nezasloužíš si abych tady jenom tak seděl a ty jsi tak krásná a skvělá. Bla bla... Víš já jsem tě podvedl tam v Thajsku. Měl jsem v Thajsku sex. Měl jsem ho s thajkou. Ze slova Thajsko a vše s ním spojené se mi začalo dělat zle a znělo mi hlavě jako ozvěna. A teď pozor, teď příjde to nejlepší..... oblíbená fráze snad všech chlapů po celým širým světem:

NIC TO PRO MĚ NEZNAMENALO. BYL TO JEN SEX A ZKUŠENOST.!!!!!!" 

BUM!!!! VYKŘIČNÍK ČÍSLO 4!!!! 

A moje reakce? Ruku, kterou mi držel a hladil jsem odtáhla, poděkovala jsem mu za večeři, sebrala jsem si věci a odešla jsem pryč. Nechala jsem ho tam sedět i s celou útratou.  Šla jsem za kámoškou do baru. Divné bylo to, že mito ani divné nepřišlo a že jsem byla tak nějak v klidu. Nepropukla jsem v hysterický pláč .. Bylo mi to jen líto. Bylo mi líto, že chlap, který se mi zdál být normální tak zklamal. Myslela jsem, že jsem našla štestí a konečně chlapa, kterého si zasloužím. 

No, byla to mýlka jako prase. Další debil. Další zklamání. Vlastně, tehdy zklamání. Dneska užitečná zkušenost a lekce. 

Dobrá zkušenost z toho důvodu, že pokud se chlap chová výhýbavě, neurčitě, je nervózní, nesvůj, až nějak moc milý než obvykle, tak je něco špatně. Byla jsem tehdy fakt mladá, nezkušená a nebyla jsem na to připravená. Ovšem co následovalo potom, na to už jsem nebyla připravená vůbec. Život mi nachystal něco, co mi změnilo život a úplně mi ho obrátil naruby. To je ale jiný příběh. 

Asi se ptáte,  proč je tento příspěvek v této rubrice? Že to s krásou nemá nic společného. Jenomže má. S tou vnitřní a psychickou. Tento vztah byl začátkem a prvním krokem k mojí transformaci. Byť se to nezdá, tak byl. 

Naučil mě, že něco zlé je k něčemu dobré a tenhle slovní obrat tu budu používat často. Že není všechno zlato, co se třpytí. Že mám jako žena svoji cenu. Kterou jsem, bohužel pro mě, začala postupně ztrácet, svojí vlastní vinou. Ale to je na další vyprávění. 

 

Miki x